Investovat? A na kapitálových trzích?
Co je investice? Je to vložení prostředků do nějaké aktivity, která, jak očekáváme, může přinést zhodnocení. Protože víme anebo věříme, že ona aktivita coby nabídka vytvoří poptávku, tedy stane se užitečnou a zhodnotí práci, úsilí, um, energii i finance do aktivity vložené. Tedy na otázku: "investovat?" mohu s čistým svědomím doporučit ano. Protože investice v tomto slova smyslu je vlastně naše účast nebo půjčka, kterou poskytujeme.
Zcela jinak se ovšem stavím k otázce: "jsou investice na kapitálových trzích pro tradiční rodinu nebo běžné jednotlivce cestou, jak účelně zhodnocovat své finance?" Osobně zastávám zásadní názor, že ne. Tedy tvrdím, že tyto investice jsou vhodné jen pro toho, kdo chce své peníze dobrovolně likvidovat nebo se aspoň ve správě svých financí může řídit heslem "hop nebo trop", a takových že je výrazná menšina. Zde je totiž taková investice něco jako sázkou do loterie.
Už vidím, jak tisícíhlavý dav šokovaných brainwash finančních poradců halasně protestuje a užasle se čílí, cože jsem to já za předpotopně - konzervativního a navzdory současným trendům nemožně nemoderního poradce. Tak kolegové, pánové a dámy, sdělím vám jasné důvody, proč ne.
1) Principiální etický problém
Investice na kapitálových trzích jsou v drtivé většině spekulace. Jsou samozřejmě i investoři - spoluvlastníci, ale o této skupině nyní nehovořím. Takže ke spekulaci: jde o činnost, která z hlediska elementární etiky poněkud pokulhává. Proč? Opírá se totiž o jediný stimul, a tím je touha bezpracně vydělat. No dobrá, jsme jen lidé se svými touhami a slabostmi. Ale někde ve vzduchu přece jenom poletuje jakýsi vyšší princip, který po nás žádá trochu víc: "Musíš zasít, abys sklidil. Žádná úroda nevzejde jen z toho, že si vsadíš, zda druhý zaseje a sklidí". Bez ohledu na toto mravokárné mentorování je tu přesto neoddiskutovatelný fakt - pokud sázím a mám z toho zisk, tak to není ve skutečnosti úroda, ale jen cena toho, že někdo druhý také vsadil, prohrál a má tedy ztrátu. A to je poněkud mrzké i poněkud hloupé. Sít a sázet má sice společný slovní základ, ale ve významu je přímo nebetyčný rozdíl!
2) Problém ekonomického paradoxu
Jak jsem již poukazoval v kapitole peníze a ekonomika, spekulace je dobrovolné riziko spekulanta, který kupuje různé aktivity (mohou to být např. komodity nebo cenné papíry - akcie, dlužní úpisy) s cílem později je prodat komukoli dalšímu, zpravidla jinému spekulantovi, se ziskem. Logiku to na první pohled má - je to na jeho riziko a navíc zdánlivě osobně pomáhá ekonomice tím, že zvyšuje poptávku a tím i výrobu a zaměstnanost. Ve skutečnosti však ZKRESLUJE POPTÁVKU a pomáhá jen nafoukovat bublinu - nadbytečné či zbytečné a konečnému spotřebiteli neprodejné zboží či služby. Zdánlivou poptávku i odbyt, a tím i astronomické inflační oběživo nechrlí do světa vznešená potřeba uspokojovat lidské potřeby, ale mohutná armáda spekulantů motivovaná prachobyčejným chtíčem. A to pouze do okamžiku, kdy už dál neprodají a utrpí ztrátu. Pak, sklíčení panickým strachem z obdobných ztrát, pochopitelně způsobí zpomalení nebo dokonce ochromení ekonomiky, což nás všechny obšťastní ve formě hospodářských recesí a krizí, likvidací výroby, propouštěním, snižováním koupěschopnosti a sociálním napětím a nejistotou.
3) Matematický problém
Jsme jen lidé, a tak si každý umí představit, jak chutná pokušení a touha po opojení ze snadných zisků. Proto než ztratíme hlavu z lákavých volání virtuálních milionů a vrhneme se do víru kapitálových investic, tedy vědomého rizika i naprosté likvidace našich peněz, proberme si matematický rozměr investování. Je to důležité i pro ty, kdo jsou (většinou z nejasných důvodů) považováni za investiční odborníky. Ti pravděpodobně protestují proti sousloví "bezpracně" vydělat, protože nabývání vlastních zkušeností s investováním a finančnictvím považují za tvrdou práci a pokud jim přeje období prosperity, považují to, tak trochu naivně, za důkaz sladkých plodů své námahy, studií a briskního úsudku.
Nevařme z vody a zanalyzujme si, co se děje. Hloubavější povahy se mohou podívat na konkrétní příklad. Rozkliknutím odkazu získáme historii jednoho konkrétního podílového fondu. Kdo je zběhlý v excelu, vymodeluje si pár libovolných příkladů, jako je jednorázové či pravidelné investování, výši investice nastaví jako konstantní anebo ji mění podle nějakých kritérií a sleduje, co se bude dít. Výsledkem jsou jasná fakta. Takže si je shrňme:
* Je jedno, jestli investujete právě do tohoto konkrétního fondu nebo do jiného nebo přímo do akcií či komodit, vždy jde jen a jen o vývoj hodnot. Vy vyděláváte nebo proděláváte podle toho, jakou volíte strategii a jak se strefujete do svého odhadu. ALE: nikdo a nic na světě neumí následující pohyby nahoru dolů přesně odhadovat! Takže pokud chcete snížit obří riziko, musíte si zvolit koncepci a držet se jí.
* Z hlediska volby koncepce jde o volbu mezi jednorázovou nebo pravidelnou investicí. A zde je lepší pravidelná investice. Proč? Jednorázová investice je totiž devalvována, kdykoli se směr vývoje ubíhá jinak, než jste volili (např. pokud jste nakoupili jednorázově akcie či podílové jednotky a jejich hodnota klesá, proděláváte. Musíte čekat a doufat, že se vývoj otočí). Toto eliminuje pravidelné investování, protože když hodnota podílových jednotek či akcií klesá, nakoupíte jich za pravidelně vloženou částku tím více a tím rychleji se dostanete v případě budoucího růstu do zisku. ALE: nezbytnou nutností je následný alespoň potřebný nárůst hodnoty podílových jednotek nebo akcií, a to může trvat déle, než jste ochotní akceptovat, anebo může dojít k trendu dlouhodobého poklesu a budoucí potřebný nárůst, který překlopí právě tu vaši investici ze ztráty zpět do zisku, se nemusí už nikdy dostavit!
* Z hlediska dodržování pravidelnosti vkladů u pravidleného investování je lepší, pokud nakupujete pouze tehdy, když hodnota akcií či podílových jednotek klesá. Tím nepotřebujete na celkové vklady tolik peněz a získáte poměrově k vloženým prostředkům více akcií nebo jednotek a rychleji se dostanete při růstu do zisku. A z hlediska otázky, zda investovat stále stejnou částku anebo ji měnit vyplývá, že lepší variantou je zvyšovat ji při nákupu třeba v poměru, v jakém poklesla cena od posledního nákupu. Tím ještě více urychlíte zisk při budoucím růstu.
* Z hlediska volby četnosti pravidelných investic je optimálnější co nejčastější investice. Denní je tedy optimálnější než měsíční, měsíční je lepší než roční. Tím pádem častěji vkládáme méně peněz, a při využití výše uvedených pravidel jsme častěji efektivnější;
* jenže ať kouzlíme jak kouzlíme, při vývoji, který nastal vinou současné krize, nevykouzlíme nic než aktuální ztrátu. Po těch dlouhých letech vývoje fondu je to poněkud tristní výsledek, což? Pravda, mohli jsme před dvěma lety finance vybrat a užít si zisku. Pravda, můžeme posečkat na budoucí zhodnocení. Pokud ty peníze vlastně nepotřebujeme a máme je tam na parádu a až budou vypadat líp, tak si je vybereme a užijeme, proč ne? A kdyže to bude? Pohlédněme do křišťálové koule, třeba to tam vyvěštíme!
4) Poradenský etický problém
Pokud finanční poradce nemá matematicky vymodelované a tedy osahané reálné chování investic, neměl by vůbec o těchto věcech s klientem mluvit a tvářit se jako znalec nebo se na jakési virtuální znalce odvolávat. Certifikaci investičního poradce totiž získá každý, kdo se zúčastní jediného školení, na němž nemá šanci tuto problematiku jakkoli hlouběji pochopit!!! Na základě důvěry k "zasvěcenějším kolegům" nebo účasti na optimistických hurá školeních se žádné investiční poradenství nedá dělat, jenže právě takto to dnes bohužel funguje. Nenese s sebou totiž naprosto žádná rizika, ty podstupuje v plné míře pouze více méně naivní klient. Poradce shrábne provizi za zprostředkování, makléřská firma pak platby za provedení požadované operace, a to i v případě, že by všechny klientovy peníze byly proinvestovány a nadobro ztraceny! Proto je investiční poradenství největším hitem dneška. Příklad za všechny: klient nechce vůbec nic riskovat. Co na to "poradce"? Sdělí klientovi, že tedy nic moc nevydělá, odhadem nějaká 1 - 3 procenta, a doporučí investici do tzv.bezpečných fondů namísto toho, aby klient bezplatně, komfortně a ze zákona zajištěně ukládal peníze do výhodných spořících účtů! To není nic víc než trapná honba za provizemi. (Za doporučení spořícího účtu nemá poradce na rozdíl od fondu nic).
Tedy shrnuto a podtrženo:
* naprosto nezbytnou podmínkou úspěšnosti investic na kapitálových trzích je, aby hodnoty konkrétní investice rostly anebo aby po současném propadu budoucí hodnoty znovu narostly. A to nikdo nezaručí, i když ekonomika jako taková vždycky poroste. Protože my neinvestujeme do celkové ekonomiky, ale jen do konkrétní akcie nebo fondu, a to nemusí mít ani zdaleka podobný vývoj jaký má celková ekonomika;
* investice na kapitálových trzích mají zajímavé výnosy pouze tehdy, pokud má vývojová křivka zajímavou vzrůstovou tendenci nebo má velké výkyvy a po poklesech následují dostatečné nárůsty, na grafu se alespoň blížící posledním vrcholům. Z toho vyplývá, že investování do tzv. zajištěných a nedynamických fondů je nezajímavé a komplikované (a v případě ekonomických krizí i nepřiměřeně rizikové) a nevynáší víc než spořící účty (a v případě ekonomických krizí generuje i naprosto hloupé ztráty). Investování do dynamických fondů nebo přímo do akcií může vynášet velmi zajímavé výnosy, ostatně řada miliardářů a milionářů je toho důkazem, ovšem jejich investiční návyky jim také mohou velmi snadno přivodit rychlé, nemalé až katastrofické osudové ztráty;
* moderní produkty tak hojně nabízené finančními poradci velkých poradenských společností spojené s investicemi na kapitálových trzích (investice do podílových fondů nebo akcií, investiční životní pojištění atp.) stojí na nejistých, negarantovatelných, přehnaně optimistických a tím i nezodpovědných základech;
* tajemství bohatých rodin v průřezu staletími netkví v jejich horečných spekulacích (i když s částí zbytných financí si metodu hop nebo trop také a rádi zkoušejí), ale zejména v kombinaci schopnosti být ekonomickými lídry a využívat jiného moudrého zhodnocování financí: kouzla složeného úročení a půjčování peněz za úrok.
Investice na kapitálových trzích mají smysl jen tam, kde je dynamický vývoj (např. akcie, akciové fondy), a v tom případě jsou něco jako sport, sportka, ruleta, thriller, adrenalin, zábava. Jsou vhodné pro ty, kteří chtějí dobrovolně dát všanc své peníze, protože jich mají víc, než potřebují, a tak jim na případné ztrátě nesejde. Ano, třeba na rozdíl od sportky či rulety mohou investicemi skutečně vydělávat. Jenže s jídlem roste chuť a myslet jako spekulant také znamená ztrácet smysl pro realitu. Poněvadž když se daří, touha velí setrvat v rozkoši ze zisků. Což je zásadní chyba. A když se nedaří, je nesmysl z pozic odcházet. Čili je to taková malá rafinovaná duševní past, líbivý zpěv sirén. Běžným klientům, kteří nejsou finančně "za vodou", proto takovou formu investování absolutně nedoporučuji.
